Druhý závod Světové Enduro Série se odjel na australském ostrově Tasmánie, konkrétně v Derby. Znovu to byla bitva v dešti na vodě, kterou Milan Myšík zrovna moc nemiluje.
Do Tasmánie jsme přeletěli ihned po závodech v Rotoruaře na Novém Zélandu, abychom se seznámili s místním povrchem a zdomácněli. Stejně tak to udělala většina profíků. Projezdili jsme okolí Derby a poté i traily u hlavního města Hobart.
Po příjezdu zpět do Derby v úterý před závodem následovaly dva dny trackwalku. Už první páteční trénink ukázal, že to bude boj o vteřinky na krátkých eRZtách. Přesto RZty byly technicky dost náročné. Plné prachu, písku, kamenů, úzkých průsmyků, kde člověk brousil lokty o skály a nechyběly ani rovinaté úseky, kde se muselo sprintovat ze sedla.
Tréninky se odjely za pěkného počasí, všechno pěkně po svých, žádné shuttly ani lanovky, takže jsem to rozdělil do obou tréninkových dnů, abych každou RZ projel jednou a šetřil síly na neděli.
V neděli se ovšem předpověď vyplnila do puntíků a bylo jasné, že pojedeme opět v silném dešti. Ten občas doprovodily bouřky a ze závodu se stal opět závod o přežití. 50 kilometrů, 7 hodin a téměř 1800 převýšení. V lijáku prostě lahoda a něco pro mě, když tak rád závodím na suchu. Chtěl jsem napravit smolný závod z Rotoruai, kde mě zradila přehazovačka a vodítko, ovšem v dešti jsem si nejvíc přál, aby kolo tentokrát vydrželo.
Závod, který měl 7 RZ jsem rozjel podprůměrným výkonem v jedničce, kde jsem si nandal rukavici 5 sekund před startem. Od dvojky už se mi ale jelo krásně, v eRZtách, kde to člověk v technických pasážích musel pustit a dole za to pořádně brát jsem si liboval a ani jsem nějak nepřemýšlel nad tím, že na mokru mi to nejde, prostě to jelo a já měl z toho parádní pocit. Snažil jsem se jet bez chyby, protože ta by znamenala ihned propad v pořadí. Ve druhé RZ jsem dojel 41., ve trojce dokonce 34.
Bohužel za celých 7 hodin jsem udělal jednu chybu, ve čtvrté RZ jsem v úzkém trailu trefil v rychlosti řídítkem skálu, že mi odletělo zamykání na gripu a už jsem šel k zemi. Ztráta 10 vteřin by nebyla tak ještě tak fatální, ale to, že mi spadl řetěz tak blbě, že se zasekl pod misku a nešel vytáhnout, znamenalo jediné… Dát si 500 metrů po rovinatém kamenitém trailu běh. Ztráta přes minutu, spodek tratě už jsem se dohoupal bez šlapání. V cíli jsem musel povolit celý napínák, abych mohl zasukovaný řetěz vytáhnout.
Pátá RZ se mi moc nepovedla, v šestce mě stáhla vyjetá kolej do stromu, kde jsem bohužel ztratil drahocenné sekundy, ale na skalách ve spodní části jsem se předvedl před diváky, když mi v nejprudším úseku nebrzdila zadní brzda, jak už jsem sjel destičky, a ustál to fifty-fifty. V poslední sedmičce jsem za to vzal a byl 36. Celkově tedy výsledky jednotlivých RZ: 56, 41, 34, 119, 52, 52, 36. Ve třetí RZ jsem ztratil na bednu 6 sekund, totéž v sedmičce na vítěze.
Špička je absolutně našlapaná, vyrovnaná, dokázal jsem jet v několika RZ časy Wyna Masterse – vítěze z prvního EWS, dokonce ho i v některých porazit.
S výkonem spokojenost, hlavně na blátě, které mi nesedí. Škoda ztráty ze čtyřky, která mě stála umístění kolem 40. místa, což by bylo skvělý, ale hlavní pro mě je, že jsem si závod užil. Dokázal jsem, že to úsilí, které do toho dávám, k něčemu vede a jedu dál. V cíli mi i manažer GT Factory říkal, že je to škoda, že jsem jel pěkně a to mě potěšilo. Příští závod EWS za měsíc na Madeiře.
Napište váš názor