Jak můžou vypadat pocity novopečeného českého šampiona v enduru? A co vše tomu předcházelo? To vše najdete v jeho reportu z mistrovského závodu v Sušici.
Text: Milan Myšík, Foto: Jakub Janecký
Po strastiplném začátku sezony, ve kterém jsem bojoval s různými nemocemi, zraněními a alergiemi jsem se stále nemohl dostat do tempa. Už byl červen a já pořád neodjel závod, ze kterého bych měl alespoň dobrý pocit. V hlavě se mi množily nápady, co s tím, jestli má tohle vůbec smysl dál podstupovat, přeci jenom jsem přes zimu opravdu dřel jako nikdy předtím, nenajížděl tisíce kilometrů abych se v ČR nebyl schopen probojovat mezi tři nejlepší, a to nemluvím o „nadílce“, kterou jsem na závodech dostával od prvního závodníka.
Po Central European závodu v Polsku, kde jsem sice skončil 7., ale s propastnou ztrátou přes minutu a půl, mi bylo úzko. Začal jsem od znova… Obnovil jsem spolupráci s mentálním trenérem, za přispění KUR sport a Cannondale mi kluci z Aspire objednali z Holandska nové kolo, velikosti S. Kolo mi přišlo v týdnu před MČR, když jsem si na to sedl poprvé v oficiálním tréninku den před MČR, tak jsem nevěděl, co mám s tak krátkým kolem dělat.
Poslední dva roky jsem vozil velikosti M. Poslední tréninková jízda v sobotu před závodem a já si řekl, že to risknu a pojedu na tomto novém kole. V neděli ráno při balení věcí to se mnou seklo. Křuplo mi v zádech a po několika letech se ozvala plotýnka v bedrech. Po hodině ležení na zádech jsem do sebe nasypal ibalginy a zkusil to. Víc než na závod, jsem se ale soustředil na zkoušku, která mě ale čekala hned v úterý ráno. Jednalo se o poslední pokus z nejtěžšího předmětu fyziologie 2, kvůli které jsem se nemohl dva týdny před závodem soustředit na trénink.
Díky skvělé přítelkyni, která mě postavila na nohy a oblbla ibalginama, jsem do toho šel. Kupodivu se mi jelo opravdu krásně a já se z ničeho nic cítil na kole jako ryba ve vodě. Měl jsem z tohoto pocitu ohromnou radost a závod si užíval. Vyvaroval jsem se chybám, které jsem letos dělal a držel jistou jízdu. Ještě by to asi šlo více odbrzdit, každopádně na novém a jiném kole jsem předváděl maximum.
Fyzička nebyla úplně v kondici vzhledem k ošizenému tréninku kvůli škole. Ale cítil jsem, že by to mohla být bedna. V poslední sjezdové RZ jsem jel opravdu hranu, když jsem viděl kupu prachu a dojížděl jsem loňského šampiona Přemka Tejchmana, který právě v této RZ měl defekt. V tu chvíli jsem hodně polevil abych dojel, a když do cíle chyběl kousek, tak jsem se za ním dovezl.
V cíli mi časomíra jako jedinému ukázala čas pod 19 minut na 7 rychlostních zkouškách a já tomu nemohl uvěřit, že jsem letos, kdy se mi tolik nedařilo a měl docela i smůlu, vyhrál MČR v elitní kategorii. Ten dres si moc užívám. Sedm ibalginů v jeden den záda doslova umrtvilo!
Protože dnes ráno jsem ve škole s odřenýma ušima udělal i poslední zkoušku, kvůli které jsem zrušil EWS ve Slovinsku/Rakousku, je to pro mě dvojitá výhra v tak krátkém sledu. Ale na zbytek sezony mám klid, protože státnicovat půjdu v lednu. Teď musím dát dohromady záda abych příští týden mohl jet závod v Polsku. Radost jsem měl i ze třetího místa týmového parťáka Honzy Vanera v kategorii masters 30-39.” Díky moc všem za úžasnou podporu!
Dodejme, že Milan jezdí na kole Cannondale Jekyll Carbon 3, tretry Mavic Deemax, helma je od Uvex Jakkyl HDE, gripy, lahve a sedla od Fabric.
Napište váš názor