Tři různé destinace, 29 startovních výstřelů přes 800 závodních kilometrů napříč všemi závody a kategoriemi – to je výčet vrcholícího závodního programu těch nejlepších XC jezdců světa, jež se letos vtěsnal do pouhých 26 kalendářních dnů! Na žádném z těchto startů nechyběl ani náš český tým GAPP System – Kolofix MTB Racing, který se světu ukázal ve své doposud nejlepší formě.
GAPP System – Kolofix na světové scéně
V popředí týmu GAPP System – Kolofix stojí naše nejlepší bikerka Jitka Čábelická, jež je aktuálně bodována jako 19. žena světového žebříčku UCI. Jitčiny letošní výsledky indikují její pevnou pozici mezi současnou světovou ženskou špičkou, kde se v posledních letech pódiová umístění velmi dramaticky přelévají ze závodnice na závodnici. Ještě než se s Jitkou a jejími týmovými kolegy pustíme do řeči, pojďme si v rychlosti shrnout dva poslední podniky letošního cross-countryového klání.
MS v Leogangu
Mistrovství světa, jež se konalo v rakouském Leogangu, bylo vrcholem celého letošního snažení. Nominovat se na tuto akci se podařilo rovnou dvěma závodníkům týmu. Pro Jitku Čábelickou to byla v jistém smyslu samozřejmost, avšak Lukáš Kobes si svoji nominaci vysloužil průběžnými výsledky letošní sezony, které potvrzovaly jeho postupně vzrůstající výkonost.
Rakouské podnebí zajistilo tamnímu závodnímu okruhu nepříjemně klouzavou a bahnitou trať, jež prověřila jak technickou vybavenost závodníků, tak i odolnost materiálu. Jitka v daný den bojovala o přední pozice a pohybovala se po boku těch největších hvězd posledních let. Nakonec si vyjela úžasné 11. místo, které definuje její nejlepší výsledek na světovém poli vůbec. Zajímavé je i to, že pro trať těchto podmínek upřednostnila svůj hartail Cannondale F-Si oproti běžně preferovanému modelu Cannondale Scalpel HM1.
Lukáš vjížděl do náročné a zabahněné trati z poslední řady a zároveň šlo o jeho vůbec první Mistrovství Světa mezi elitními závodníky. Cíl byl jasný – nasbírat co nejvíce nových zkušeností. Lukášovi se podařilo dokončit závod s plným počtem kol na 55. místě.
ME v Monte Tamaro
O týden později se jelo o dres mistra Evropy v italském Monte Tamaro. Tamní trať byla oproti MS naprosto odlišného charakteru. Dané podmínky a silná předchozí závodní nálož, po které nebyl čas dostatečně zregenerovat, učinily z evropského šampionátu další velkolepé drama v řadě. Přeci jen, pro většinu to byl již 8. závod během tří týdnů!
S technickou, avšak rychlou tratí, se nakonec Jitka vypořádala velmi dobře a závod, tak jako v loňském roce, zakončila 13. místem. Oproti loňsku se však ocitla v obležení mnohem tvrdší konkurence.
Lukáš se však s tratí pral o něco více. Po skvělém startu si bohužel přivodil defekt, kdy na jedné skalce trefil kámen a zadní plášť mu doslova explodoval. To znamenalo dlouhou cestu do depa a nutnou výměnu zadního kola. V závodě však pokračoval, a nakonec při celé té smůle bral krásné 36. místo.
Povídání s jezdci týmu GAPP System – Kolofix
Rozvířený prach v cílové rovince však usedl, bannery a pásky namotané podél tratí zmizely a z jezdců již závodní napětí zcela opadlo. Vzpomínky na tuto ojedinělou sezónu tu však zůstanou ještě dlouhé roky. My se chopili příležitosti a požádali jezdce týmu GAPP System – Kolofix o shrnutí tohoto dost zvláštního roku.
Jak byste nyní zpětně, co se týče osobních úspěchů, tak i netradičního závodního kalendáře, hodnotili letošní sezónu?
Jitka Čábelická: „Vzhledem k celé té situaci, si myslím, že to byla dobrá sezóna. U nás se závodilo od konce května každý víkend. Dokonce bylo možné i vybírat, kam se za závody vydat, a navíc se k nám sjížděla i skvělá konkurence. Kromě jednoho závodu v Polsku, MS a ME jsme závodili vlastně pouze doma. Osobně jsem moc ráda, že se mi podařilo obhájit mistrovský dres a připnout k němu i titul v Uphillu. A to 11. místo na MS je vylepšení mého maxima, takže mohu být opravdu spokojená.“
Lukáš Kobes: „Osobně si myslím, že na to, jak chudě to na jaře původně vypadalo, byla tahle sezóna nakonec opravdu velmi náročná. Mně osobně se povedlo něco, na co jsem ani na jejím počátku nepomýšlel – nominovat se na MS a ME. Co se týče osobních úspěchů, už od prosince jsem na sobě pozoroval, že výkonnost šla nahoru. Ale to, že budu letos jezdit tak, jako jsem jezdil, to jsem vůbec nečekal. Možná že mi prospěla i ta dlouhá závodní pauza na jaře, kdy jsem se snažil zapracovat na svých nedostatcích.“
Tomáši, okolnosti letošního roku – posunutý závodní kalendář, a hlavně změna týmu – tě musely zákonitě výrazně vychýlit mimo tvoji komfortní zónu. Když se ohlédneš zpět, dalo by se zhodnotit to, co ti tato sezóna dala, případně vzala?
Tomáš Paprstka: „Letos byla sezona hodně zvláštní. V březnu jsem odcestoval do Turecka na závody a sezóna vypadala docela slibně. Poté přišla pandemie a nikdo nevěděl co bude dál. V květnu se vše pomalu začalo rozjíždět a já jsem si připadal být ve velmi dobré formě. Ovšem po dvou teamových soustředěních a pár závodech jsem se najednou cítil přetažený. V tu dobu jsem vážně uvažoval o změně týmu, a nakonec navázal spolupráci s Pavlem Čábelickým. Slovo dalo slovo a já v polovině roku přestoupil k němu do týmu. Začal jsem spolupracovat s Karlem Martínkem a zbytek sezóny byl směřován ke světovému poháru v Novém Městě. To, co mi letošní sezóny dala, se ale, myslím, ukáže hlavně až příští rok.“
Jak náročné bylo naladit svoji formu do těch tří týdnů, kdy se vám sešly ty nejvýše postavené závody?
Jitka Čábelická: „To, že program bude hodně našlapaný jsme věděli již dlouho dopředu a tomu přizpůsobili celou přípravu. Začátkem srpna jsme byli 14 dnů na soustředění, které tomu dalo dobrý základ. Pak již zbývalo vše jen doladit. Takto našlapaný závodní kalendář mi docela sedí. Loni se jely 2 svěťáky, poté republika, Evropa a dva další světáky hned za sebou, tedy celkem 11 startů v 5 týdnech. A já s s tím poprala dobře. Teď to bylo 8 startů ve 3 týdnech. Sice masakr, ale taky se to dalo zvládnout. Nicméně jsem ráda, že už to mám za sebou. Z toho důvodu jsem se nakonec omluvila z MS v Maratonu v Turecku. Už by toho na mě bylo moc a cítím, že tělo potřebuje pauzu.“
Lukáš Kobes: „Naladit svoji formu bylo letos hrozně těžké. My jsme snad jako jediní, jako Češi, měli možnost začít závodit relativně brzy, a tím jsme byli celou tu dobu v určitém vysokém fyzickém zápřahu. Na druhou stranu jsme byli aspoň rozzávodění a nejeli jsme úplně z voleje jako mnozí jiní. Mně se bohužel vyladit formu nepovedlo, i když to před tím vypadalo nadějně. Čtrnáct dnů před startem v Novém Městě jsem chytil nějakou virózu a dost se to na mně podepsalo. I když jsem se snažil si to moc nepřipouštět, v závodě to bylo hodně vidět.“
Počasí daným termínům příliš nepřálo. Co se vám honí hlavou, když v den závodu teplota výrazně klesne a trať začne být podmáčená?
Jitka Čábelická: „Extrémní podmínky mi nevadí. Dokážu se na to dobře připravit a počítala jsem, že sluníčko úplně nejspíš neuvidíme. Ale, je pravda, že když se člověk dva týdny pořád oblíká do goráče, morálka trochu upadá. Na MS v Leogangu jsem podle předpovědi čekala, že budou padat trakače, ale nakonec nám alespoň to počasí vyšlo.“
Lukáš Kobes: „Na mně se počasí docela dost podepisuje. Nemám rád chladnější podmínky a stejně tak nemám rád, když je trať mokrá. Snažím se s tím poslední dobou bojovat a říkat si, že pro každého je to stejné. Mnohdy se mi to ale nedaří a při závodě, jako bych měl poloviční výkon.“
Tomáš Paprstka: „Mně zas až tak nevadí, když začne pršet. Mnohem horší je zima, když teplota padne pod nulu. To zrovna moc nemusím. V Novém Městě sice dost zapršelo, ale trať byla relativně suchá. Jen ty kořeny byly dost slizké. Tam je pak důležité zvolit správný tlak v pláštích.“
Jitko, letos jsi se již standardně pohybovala mezi těmi nejlepšími z nejlepších. Co to pro tebe znamená a jaké jsou tvé další výhledy?
Jitka Čábelická: „Potvrdila jsem si, že jdu správným směrem, a že mám kolem sebe lidi, na které se mohu plně spolehnout. Vím, že se s těma holkama dá jezdit a regulérně závodit. Světová špička se hodně srovnala a být tam je stále náročnější. Určitě mám na to jezdit do TOP 10, ale musím ještě vychytat pár mušek. Cíl na příští sezonu je ale jasný – jednociferné umístění a start na OH.“
Lukáši, v této sezóně jsi jako jezdec předvedl opravdu inspirující růst, jaké zkušenosti a poznatky si z ní nyní odnášíš?
Lukáš Kobes: „Z letošní sezóny si odnáším jeden velký poznatek, že pokud chci soupeřit s těmi nejlepšími, musím poskládat dohromady obrovské množství malých střípků, které ve finále vytvoří jeden velký solidní celek.“
Na který z letošních závodů budete vzpomínat nejraději?
Jitka Čábelická: „Asi to bude Český pohár na Zadově. Skvělá konkurence a z mojí strany i dobře zajetý závod. V prvním kole se mi podařilo potrápit i holky ze světové špičky, což se zas tak často nestává. Sice jsem pak odcouvala, ale páté místo v tomto závadě byl i tak parádní výsledek.“
Lukáš Kobes: „Nejraději budu vzpomínat na dva závody. Na ten úvodní závod Českého poháru v Touškově, kam se sjela super konkurence a u tratě bylo neskutečné množství diváků. A hlavně, v samotném závodě jsem sám sebe překvapil tím, na jaké pozici jsem jel. Druhým závodem bude rozhodně Walbrzych, protože tam jsem se cítil vůbec nejlépe za celou tu bláznivou sezónu. Povedlo se mi tam bojovat bok po boku s velkými jmény.“
Tomáš Paprstka: „Letos se mně povedl první závod světového poháru v Novém Městě, kde jsem podal můj nejlepší výkon letošní sezóny a dojel si pro 62. místo. Na ten budu vzpomínat nejraději.“
Je mi jasné, že za každým umístěním stojí velkém množství týmové práce. Chtěli byste zmínit někoho, či poděkovat někomu, bez koho by to na této úrovni opravdu nešlo?
Jitka Čábelická: „Chtěla bych poděkovat všem partnerům, kteří za námi stojí i v této komplikované době. A pak také všem lidem, kteří mi pomáhají. Bez nich by to nešlo. A hlavně Pavlovi, protože bez něj by nic z toho, co teď máme, ani nebylo.“
Lukáš Kobes: „Ano, bez Pavla si to nedokáži představit. Největší poděkování patří právě jemu, ať už za to, že mi poskytl perfektní týmové zázemí, nebo za to, že v době, kdy nebyly závody, vymyslel měřené tréninky, aby v nás udržel alespoň kousek motivace v časech, kdy budoucnost byla mlhavá. Bez jeho práce by snad ani nebylo možné dostat se mezi ty nejlepší.“
Tomáš Paprstka: „Letošní rok, a hlavně Pavel mně dal možnost přestoupit do jeho teamu a věnovat se tak horským kolům na 100 %, zajistil mi špičkový materiál a vynikajícím zázemím. Právě jemu bych chtěl vyjádřit svůj největší dík. Poděkovat bych chtěl i všem sponzorům, celému realizačnímu teamu a Karlovi Martínkovi za nový impuls v tréninku.“
Po návratu z Monte Tamaro mají všichni jezdci týmu GAPP System – Kolofix čtrnáctidenní volno potřebné pro důsledné zotavení organismu po náročném závodním zatížení. Poté jim již opět začíná plnohodnotná příprava. Takže na viděnou začátkem příští sezóny – doufejme, že již už té olympijské.
Celé dění okolo týmu GAPP System – Kolofix MTB Racing Team můžete sledovat na jejich instagramovém či facebookovém profilu.
Text: David Florián
Foto: Robin Nevřala
Napište váš názor