Uplynul přibližně měsíc od chvíle, kdy Cannondale představil celému světu netrpělivě očekávanou novinku, nově přepracovaný model Scalpel. Tím však kapitola nový Scalpel nekončí a Cannondale vzápětí odhaluje další dva nejvýše postavené modely obou karbonových řad, a to luxusní verzí Scalpel Hi-Mod Ultimate a jejího subtilnějšího kolegu Scalpel Carbon LTD. Tyto novinky totiž ještě do minulého týdne vyčkávaly odtajnění nových komponentů SRAM, kterými jsou vybaveny.
Nyní, když je už celá produktová řada Scalpel pro nadcházející rok představena, (tedy téměř celá, v záloze je ještě jedna verze Scalpel SE), mnozí cyklo nadšenci a příznivci značky využívají příležitosti a navštěvují vybrané prodejce a někteří dokonce již některý z daných modelů aktivně jezdí. I tím se doba mění, dříve měli tuto šanci pouze tovární jezdci a obyčejný smrtelník si musel ještě dobrého půl roku počkat. Nicméně, všichni ostatní, kteří dosud danou příležitost neměli, chtějí vědět, jestli je nový Scalpel opravdu schopen dostát kvalit, které mu jsou v médiích připisovány. Osobně jsem neváhal, využil příležitosti a zarezervoval si tuto novinku pro možnost plnohodnotnějšího otestování. Zde je tedy podrobnější test Cannondale Scalpel.
Nechci dát pouze na první dojem
K dispozici mám model Cannondale Scalpel Carbon 2 ve velikosti M (měřím 175 cm) na 12rychlostní sadě Shimano XT s karbonovými koly Cannondale HollowGram 25 a vidlicí Lefty Ocho. Pro nás dva to však není první setkání. Vůbec poprvé jsme se seznámili ještě před oficiálním představením, kdy proběhla prezence této platformy pro vybraný okruh novinářů ještě za oponou v sídle distributora.
Test nultý
Společně jsme si objeli asi 10km okruh, který sice obsahoval pár rozbitějších úseků vhodných pro řádnější otestování, ale z důvodu časového presu šlo o rychlovku, která mi nedala příliš mnoho prostoru hlouběji si uvědomit, jestli je euforie z jízdy způsobena vzrušením, že v dané chvíli sedlám stále utajovanou novinku, nebo nový Scalpel opravdu vyniká natolik nadstandardními jízdními vlastnostmi, že si mě hned, od první chvíle, v prvním výjezdu, dokázal plně podmanit.
Pokud by vás moje prvotní zkušenost s novým modelem Scalpel zajímala, mrkněte na článek Nový Cannondale Scalpel 2021 – představení a jízdní dojmy, ve kterém se krom představení celé platformy okrajově věnuji i prvním pocitům z jízdy.
Opravdový test
Nyní jsme o měsíc dál a já se konečně dostávám k možnosti nový Scalpel plnohodnotně projet. Abych si zajistil dostatek prostoru na to, abych si kolo dostatečně vychutnal a řádně otestoval, zmocňuji se čerstvé novinky na celý prodloužený víkend.
Jízda první
Je čtvrtek odpoledne, Scalpel Carbon 2 mi stojí doma, a já začínám ladit posed, nastavení tlumiče a vidlice. Protože se na XC kole rád držím více při zemi, abych měl možnost alespoň čas od času úspěšně svádět boj s odporem vzduchu, otáčím představec a spacery skládám do komínku nad něj. U nastavení tlaků se řídím doporučením výrobce. Při 73 kg si tlumič žádá 211 PSI a pro vidlici je psáno 128 PSI. Odskok naklikám na 6 vzadu a 9 vpředu. Ještě namontovat pedály, otřít a namazat řetěz a vyrážím.
Počasí nám přeje, tak do toho šlápnu rovnou od branky. Očekávání je veliké, pocity však rozporuplné. Naši poslední společnou jízdu si pamatuji nepatrně jinak. Nahromaděný pocit fyzické únavy z první půlky týdne je cítit a když se kouknu podél cesty, stébla trávy se sklánějí proti směru jízdy.
Po cca deseti minutách přichází první výrazně rozbitá polní cesta, kolo jako by zrychlilo. No jo, změna směru a jsem v závětří, ale chybí mi tu pohodlí, které znám ze svého staršího modelu Scalpel. Po chvíli zastavuji a kontroluji tlak v pláštích a následně upouštím vpředu i vzadu. Super, to už je jiná jízda. Pláště zamlíkované, pocitově teď snad správně pod 2 bary, a kolo najednou žehlí i drobnější nerovnosti.
Opět na vrcholu
Přichází první hladké asfaltové stoupání, levou páčkou od Foxu zamykám vidlici i tlumič současně, ale mám pocit, jako kdyby se nic neudálo. Nedá mi to, jdu ze sedla a zjišťuji, že vidlice i zadní stavba jsou tuhé jak kámen. Pláště sice vrní do rytmu, ale celá konstrukce kola je ocelově kompaktní a ani se nehne. No, jestli to půjde takhle dál, tak budu za chvíli na své maximálce. Vracím se do sedla a roztáčím nohy, abych nahromaděnou kyselinu odplavil. Už se mi jede lépe, plíce roztaženy, trochu se zklidním, ale po chvíli si to zase dávám. Neuvědomuji si důvod, ale jako bychom se s kolem začali navzájem hecovat o to, kdo vyšší tempo vydrží déle. Na malou chvíli se nad tím zamýšlím, ale to už se dostávám přes horizont, odemykám tlumení a jedeme z kopce dolů. Cesta je přímá a čistá, dole jsme raz dva.
Na řadě je první prudší výjezd. Nejprve několik serpentin mezi domy. Svah je náhle výrazně příkřejší a rozbitý asfalt se mění ve vodou silně vymletou cestu s napříč umístěnými žlaby a volnými kameny. Opět mě nic nenutí k tomu, abych sáhl po lock-outu, proto pokračuji v sedle v módu pružení otevřeno. Zadní kolo sedí na zemi jak přibité a na volných kamenech neprohrábne ani při intenzivním záběru. Žlaby, jež křížíme, překonáváme s ladností. Tohle mě fakt baví. S pocitem neohroženosti roztáčím nohy, dojíždím dvojici bikerů a dávám jim jasně najevo, že mám dnes hodně slušnou výbavu. Žádný z nich neprojevuje ani tu nejmenší snahu zachytit naše nastolené tempo. Já si na druhou stranu připadám, že jsem snad ani žádný kopec nejel.
Příliš nesmělý
Krátký přejezd po vrstevnici a posílám to do prvního trailu. Nerad bych to hned někde položil, a tak se proplétám mezi stromy s jistou dávkou opatrnosti. Je mi to jasný, musíme se ještě víc poznat. Scalpel mi dává jasně najevo, že mi chce ukázat mnohem víc, než na co jsem v danou chvíli připraven. Tak uvidíme, jak nám to půjde v dalších dnech. V nohou mám bez mála 60 km a domů se vracím s tím, že forma se vrací a ty kopce… Jaké kopce? Jeli jsme vůbec nějaké?
Citová investice
Pokud chcete, aby vám vztah fungoval a vyvíjel se, musíte do něj investovat. Tak jsem investoval. Scalpel se vyslovil, že má na víc a já s ním chci rozhodně držet krok. Ladíme tedy do rychla – dávám delší představec (100 mm), na který jsem zvyklý, a dostávám se s kokpitem ještě níže. Dodatečně ještě pouštím tlak ve vidlici (120) i tlumiči (206 PSI). Následuje kontrola tlaku v pláštích a zjištění, že, ať jsem si to myslel, stále nejsem pod 2 bary. Upouštím tedy na 1,7 barů vpředu a 1,9 vzadu.
Jízda druhá
Čas letí, je sobota odpoledne a jelikož se za pár dnů naše osudy opět rozdělí (už teď doufám, že ne na dlouho), chceme si to spolu pořádně užít. Předevčírem samý ‚rovinky‘, poté prací a rodinnými povinnostmi vynucený den volna, tak by to dnes chtělo nějaký delší výjezd.
Vyrážím rovnou do lesa a hned je poznat, že jsme si zase o kousek blíž. Lehkost, pohodlí, a přitom si to stále svištíme závodní rychlostí. Scalpel mě nepřestává táhnout kupředu. První krátký sjezd vymletým korytem s nedbale pohozenými kameny a větvemi, jež sem zavály nezmary počasí, zdoláváme levou zadní. Vypadá to fakt slibně.
Já mám dneska rande
Projíždím vesnicí, podél trati, centrem města. Mávám několika známým, kteří se zrovna vrátili ze společné vyjížďky a nasávají hořkých tekutin. Jejich zvědavé výrazy se nedají přehlédnout. Možná bych se mohl pochlubit a trochu se blýsknout tím, co zatím znají nejspíš jen z obrázků internetu, ale zastavovat se mi nechce. S novým Scalpelem nabíráme na intimitě a byl bych nerad, aby nám teď do toho někdo vstoupil. Sorry borci!
Čeká nás 10 km stoupání a nastává čas si trocha pohrát se zamykáním. Po úpravě tlaků v odpružení si užívám příjemného pohodlí. Co se však týče přenosu energie při šlapání, zdá se, že se nic nezměnilo, Scalpel nadále soutěží a chce posbírat všechny pomyslné vysokohorské prémie. Cítím se svěže, tak výzvu přijímám.
Před námi se rýsuje poslední úsek celého stoupání. Ten rád nemám. Vždycky to tady bolí. Provozní teplota je slibná, levý palec zaloví po páčce zamykání, jdu ze sedla a paráda, jako bych se klouzal na běžkách. S každým šlápnutím přichází uspokojivý pocit akcelerace. Stromy se míhají a já opět pocitově mládnu. Díky delšímu představci vnímám podstatně lepší těžiště a hlavně, už se nemusím soustředit na to, abych si kolena neotloukl o řídítka. Nahoře jsem dřív, než bych čekal a trochu lituji, že jsem nešel do vyšší intenzity. Rezervy tam stále jsou.
Vypadá to na zásnuby
No nic, kousnu do tyčinky a spláchnu ji vodou. Mrknu doleva, doprava. Křížíme státní a z ní šup rovnou do hustého lesíku. Pružení otevřeno a já si skáču po kořenech s hravou jistotou, přesně tak jak to znám v Youtube videí. Dole vykřiknu blahem. To se mi fakt líbilo! Až je mi líto, že jedu sám a široko daleko není nikoho s kým bych se o tento zážitek mohl podělit.
Další transfer a oba chceme víc. Opět padáme do údolí a ze silnice se po jehličí katapultujeme do lesa po červené. Zapomínám na svět, brzdy jen lechtám a celkem nezodpovědně v plné palbě vlítnu do rokle s podložím větších balvanů. Scalpel mě s lehkostí přenese, vystřelí na mez, kde společně skáčeme přes padlý kmen a po kořenech tancujeme dál mezi stromy. Stopu si volím s jistotou. Pravá zpět do rokle, kde střídáme pravý a levý svah v téměř pravidelném rytmu. Stromy se náhle rozestoupí a v dohledu asfalt. Na brzdy sahám až úplně na poslední chvíli a když je opět uvolním, všude po rukou i zádech mi proběhne husina. Uf, takový prdy jsem tady ještě nikdy nejel. Tentokrát jsem však rád, že jsme se tu s nikým nepotkali, asi by to nedopadlo dobře.
Živého mě nedostanou
Dole se zastavím na Kofolu, ale nechci moc zahálet. Údolím podél Bílého potoka to znám jak své tretry. Nahoru, dolů, krátké intervaly do kopce ze sedla po volných kamenech, kdy kolo skáče a prázdná prošlápnutí v záběru udělují rány urputné snaze o plynulou jízdu. To však není příběh nového Scalpela, ten mě pokaždé s lehkostí vystřelil až k vrcholu bez jediného prošlápnutí. Přestávám přemýšlet, čím to asi je, jen si to užívám. Do místní vesničky přijíždím sám, nikdo mě nevítá, číslo na řídítkách nemám, ale oplývám pocity, jako bych vyhrál závod. A taky že jo, kdokoli, koho jsme dosud minuli nedostal sebemenší šanci držet s námi tempo.
Před námi jsou dvě možné varianty, jak se dostat zpět domů. Jedna lehčí, vedoucí údolím s rovinatým terénem, a druhá náročnější, členité půlhodinové stoupání po rozbité cestě a obnažených kořenech a poté sto variant, jak se dostat dolů. Volba tentokrát jasná. Nohy se točí, Scalpel sebevědomě stoupá a já se ho již nesnažím trumfnout a nechávám se vyvézt. Přemýšlím na tím, co jsme spolu právě prožili a hledám slova, skrz která bych se o tento zážitek mohl podělit s ostatními. Po chvíli mi dochází to, co už dávno vím. To, že zkušenost je nepřenosná. Tak se dám znovu do klidu a užívám si naši společnou jízdu dál.
Několik technických dat
Test Cannondale Scalpel je splněn a to, co jsme spolu zažili, mi bloumá hlavou do teď. Pojďme tedy spolu nyní nahlédnout pod kapotu se snahou poodhalit, co novému modelu Scalpel zajišťuje dané jízdní vlastnosti. Nově použitým technologiím a ostatním důležitým specifikacím jsem se již podrobně věnoval v představení této platformy minulý měsíc. Moje čerstvé jízdní zkušenosti mě však nutí analyzovat některé technické aspekty znovu a blíže.
Pevný jako skála
Nejzajímavějším a zároveň klíčovým řešením je systém FlexPivot, který v jisté míře nahrazuje funkci Host linku. Jde o řešení, které při jízdě vnímám pravděpodobně nejvíc, a to prostřednictvím velmi příjemného pohodlí, jež se zároveň kloubí s neskutečnou tuhostí, jakou jsem u celoodpružených kol dosud nepoznal. To celé pak doplňuje velmi příjemná a čistá trakce zadního kola, která jde naprosto dokonale ruku v ruce právě se zmiňovanou tuhostí, což mi celé stále zůstává tak trochu záhadou.
Dle mého názoru se o tuhost celku zasloužilo i použití asymetrické zadní stavby v boost verzi a samozřejmě také vynikající pevnost vidlice Lefty Ocho. Zploštělé zadní řetězové vzpěry zajišťují nepatrnou dávku pohodlí i v plně zamčeném módu, což jsem ale, bavíme-li se o tuhosti, jako rušivý element nepostřehl ani při plné náloži ze sedla. Naopak si troufám tvrdit, že daná novinka potřebnou boční tuhost výrazně navyšuje.
Jako v bavlnce
Komfort je samozřejmě otázkou nastavení. Během prvního dne jsem využil doporučeného továrního nastavení vidlice i tlumiče. Nepodchytil jsem však tlak v pláštích, a musím říci, že kolo bylo sice rychlé a zároveň jezdivé, ale nebylo to úplně ono. Chybělo mi pohodlí. Jakmile jsem se však, po personalizovaném nastavení kokpitu, dostal do svojí komfortní zóny, lehce upustil od doporučeného tlaku tlumících prvků, Scalpel dorostl do nového rozměru. Ve sjezdech tancuje a ve výjezdech vás stále táhne vpřed.
Zdravé sebevědomí
Něco, co bych rozhodně neměl opomenout zmínit, jsou úhly hlavové a sedlové trubky. Nad těmi jsem zaplesal už když jsem je viděl na výkrese. Hlavovka nese hodnotu 68°, což je o 1,5° méně, než má starší model Scalpel-Si. Nejenže jsem díky podloženější vidlici pociťoval výrazný nárůst stability ve sjezdu a mnohem jistější vedení předního kola oproti staršímu modelu, zároveň se mi dostalo i povzbudivého pocitu v prudších výjezdech. Jako by mě přední kolo ukazovalo cestu a táhlo mě vzhůru.
Co se týče ostatních vychytávek jako je Proportional Response, OutFront geometrie, StashKit, miniaturní vodítko řetězu, vnitřní vedení bowdenů Direct Line a hadic a systémové zamykání odpružení, to bych se už jen opakoval. Nevíte-li však o čem je řeč, odkáži vás opět na článek věnovaný představení nového modelu Scalpel.
Ta růžová to může být
Ještě něco málo k nově nastolenému designu. Je pravda, že nový Scalpel můžete vlastnit i v růžové, i když jde o verzi SE, kterému se budu v nejbližších dnech rovněž blíže věnovat. Nedalo se však nevšimnout si, nakolik barevné varianty nových Scalpelů rozvířily vody na sociálních sítích. Jak už to, tak bývá, jedni je milují, druzí nenávidí.
Osobně bych se rád na toto téma podělil o vlastní zkušenost v testu Cannondale Scalpel. I mě samotný design nových modelů zprvu dvakrát nenadchnul. Jenomže, když jsem pak uviděl jednotlivé verze naživo, postupně si mě získaly všechny. Tedy až na tu žlutou, tu moc nemusím. Jinými slovy, ať už si děláte zálusk na Scalpel Carbon 4 nebo sáhnete po těch vyšších, všechny do jednoho na sobě mají jistý punc luxusu. O tom nejvyšším Scalpel Hi-Mod Ultimate ani nemluvě.
Verdikt nad novou verzí Scalpel
Co tedy čekat od ikony mezi celoodpruženými XC biky? Určitě hodně, možná i více než je zdrávo. Nový Scalpel je tuhý a subtilní ve výjezdech, disponuje neskutečnu trakcí a nabídne pohodlí, které byste u závodně orientovaného kola rozhodně nečekali.
Tenhle nový model má maximální potenciál posunout vaše jízdní schopnosti o dobrou míli výš. Za těch pár jízd, co jsem na Scalpel Carbon 2 absolvoval, musím pokorně uznat, že jsem jeho potenciálu naopak zdaleka nedostál. A to jsem nesedlal od dva stupně výše posazenou Hi-Mod verzi. Užili jsme si však spolu spoustu zábavy a já měl opět pocit, že bych mohl zase začít závodit. Doufám tedy, že se opět brzo shledáme a nějaký ten závod si spolu střihneme.
A je tu ještě jedna věc, kterou jsem si uvědomil. tohle kolo mě dokázalo vyléčit! Nejsem už nejmladší a obvykle mě po X kilometrech intenzivní jízdy v terénu začnou bolet záda a večer se musím řádně protáhnout. Tentokrát však nic, jezdil jsem jak o život a záda se ani neozvala.
Nekupuji přeci zajíce v pytli
V této chvíli mi zbývá jen silně apelovat na návštěvu některého z prodejců, kteří mají v záloze testovací verzi nového modelu Scalpel ve vaší velikosti, kolo si zapůjčit a projet. Anebo si jej prostě rovnou pořiďte – na moje doporučení. Jsem si na 100 % jist, že vás také nadchne.
Text: David Florián
Foto: David Florián & Cannondale
Napište váš názor